Varixy neboli křečové žíly na nohou. Někdy může jít o snadno přehlédnutelné rozšíření nejužších povrchových žilek, tzv. metličky a síťky. Vedle této formy však existuje i podstatně viditelnější rozšíření a následně i prodloužení povrchových žil dolních končetin, kdy v plně vyvinuté formě je průběh žil klikatý, vytvářejí se typické žilní „uzly“ v oblasti stehna a bérce. Příčinu vzniku varixů, principy léčby a preventivní opatření přibližuje MUDr. Alexandr Kropáč, chirurg Programu H Plus: Žilní systém je tvořen žílami povrchovými, které probíhají v podkoží, a žilami hlubokými, probíhajícími v hloubce mezi svalstvem. Povrchové žíly ústí do hlubokých žil a zároveň existují žilní spojky, tzv. perforátory, jako zkratky mezi hlubokým a povrchovým žilním systémem. Na vnitřní stěně žil jsou chlopně, které brání zpětnému toku krve jak ve směru gravitace, tak zpět z hlubokých žil do žil povrchových. Tlak v žilách je prakticky nulový. Příčinou je průchod skrz kapilární řečiště. Transport krve zpět k srdci je obstaráván kontrakcemi kosterního svalstva. Pokud je žilní stěna oslabená a žilní chlopně správně nefungují, dochází ke zpomalení krevního proudu a eventuelně, při nedostatečnosti chlopní perforátorů, i k obrácení proudu krve z hlubokého žilního systému do povrchových žil. Oslabená stěna povrchových žil není schopna zvýšenému objemu krve odolávat a povrchové žíly se prodlužují a rozšiřují.
V zásadě lze varixy rozdělit do dvou skupin. Primární varixy, kdy oslabení žilní stěny vzniká na podkladě genetické vlohy. Oproti tomu sekundární varixy vznikají v případě oslabení žilní stěny a poškození chlopní na vnitřní stěně žil nějakým patologickým procesem např. zánětem, hormonálním vlivem, překážkou toku krve při hluboké žilní trombose apod. Při vzniku varixů spolupůsobí hydrostatický tlak krve, zejména při dlouhém stání. Pokud nedojde ke komplikacím, působí varixy jen kosmetický problém, to platí především v případě v úvodu zmiňovaných metličkovitých a síťovitých drobných povrchových žilek.
V závažnějších případech se však vlivem stagnace krve dostavují pocity „tíhy“ v postižené končetině, později se tvoří otoky. Zpočátku kolem kotníků, později postihují i bérec. Zhoršená výživa kůže se projevuje jejím ztenčením, ztrátou ochlupení, objevuje se typická hnědavá pigmentace, ekzematosní projevy, eventuální drobná poranění se velmi špatně hojí a může vzniknout až tzv. bércový vřed. Přímé poranění varixu s jeho perforací vede k poměrně značnému krvácení s možnou velkou krevní ztrátou. Další komplikací může být zánět a trombosa povrchových žil s možností přechodu zánětu na stěnu žil hlubokých a jejich následná trombosa. Případné utržení trombu a jeho vmetení do plicní tepny může mít fatální následky. Rizikovým faktorem je v tomto případě zejména těhotenství.
V případě varixů je aplikována léčba konzervativní nebo chirurgická, podle stupně závažnosti. Konzervativní léčba, přesněji řečeno prevence dalšího zhoršení, spočívá v medikamentosní podpoře pevnosti cévní stěny venofarmaky jako je např. Detralex a kompresi elastickou punčochou. Při chirurgické léčbě jsou metličky a síťky vhodné k tzv. sklerotizaci. Jde o zavedení tenké injekční jehličky do průsvitu cévky a vstříknutí roztoku, který vede k poškození výstelky cévky, zánětlivým změnám výstelky s následným ukládáním vaziva do stěny žilky a vzniku neznatelného vazivového pruhu. V případě varixů velkých žil se provádí odstranění buď celých žilních kmenů, nebo jednotlivých změněných žil. Moderní metodou je obliterace žil pomocí radiofrekvenční sondy – zavedení sondy do průsvitu cévy a poškození její výstelky teplem vznikajícím při průchodu vysokofrekvenčních proudů.
Prevencí vzniku varixů, zvláště v případě rodinné zátěže, by mělo být vyvarování se dlouhého stání, popřípadě preventivní užívání venofarmak a elastických kompresních punčoch.