Očkování je klíčovou součástí zdravotní prevence, přesto je proočkovanost české populace nízká. Důvodem je možná to, že lidé poměrně často věří mýtům a podceňují riziko nákazy. Internistka a osobní lékařka Programu Health Plus MUDr. Hana Sýkorová doporučila různé možnosti dobrovolné vakcinace, které mohou být pro dospělé lidi velmi užitečné a mohou pomoci zachránit zdraví i život.
V poslední době se vedou různé diskuze o užitečnosti/škodlivosti očkování. Jak to vnímáte z pozice osobního lékaře pro dospělé? Měli by lidé využívat možnosti vakcinace nad rámec povinného očkování?
Osobně jsem zastáncem očkování, které svým klientům doporučuji jako obecně bezpečnou a účinnou prevenci proti závažným infekčním onemocněním. Pro všechny je v dospělosti povinné prakticky jen pravidelné očkování proti tetanu. Některá další povinná očkování se týkají pouze některých cílených skupin – jako například pravidelné očkování proti chřipce a pneumokokům u klientů v domovech důchodců či v léčebnách dlouhodobě nemocných nebo očkování u osob kvůli jejich specifické zdravotní indikaci. To ale neznamená, že vakcinaci nelze doporučit i jiným skupinám osob.
Očkování je zásadní součástí prevence, přesto je proočkovanost české populace nízká. Je to způsobeno tím, že lidé nemají k očkování důvěru, nebo nejsou dostatečně motivováni?
Je to asi souhra obou faktorů. Lidé obecně nepochybují o účinnosti očkování, ale stále mezi nimi koluje spousta přemrštěných až nesmyslných obav z možných nežádoucích účinků či škodlivosti očkování. Příkladem je třeba tradovaná škodlivost hliníku, reakce po očkování proti chřipce a podobně. Na druhé straně lidé podceňují riziko nákazy a možných komplikací infekce, které se jim zdá nízké. Jako příklad lze uvést stále velmi nízkou proočkovanost proti klíšťové encefalitidě.
Například užitečnost očkování proti tetanu dnes asi nikdo nezpochybňuje, může člověku pomoci zachránit život. Jaké další typy očkování mohou být podle Vás pro dospělé užitečné vzhledem k riziku rozšíření a závažnosti daných chorob?
V souvislosti s očkováním proti tetanu je vhodné připomenout, že při přeočkování lze využít kombinované vakcíny tetanus/dávivý kašel. Klientům všech věkových kategorií doporučuji také očkování proti klíšťové encefalitidě, zvláště pokud tráví více času v přírodě, a očkování proti chřipce. To je důležité zejména pro osoby nad 65 let věku či se závažnějším chronickým interním onemocněním – v obou případech je očkování hrazeno pojišťovnou. Lidé nad 65 let by se rovněž měli nechat očkovat proti pneumokokovým nákazám. Ve věku nad 50 let je užitečné i očkování proti pásovému oparu, které je v Česku většinou opomíjeno. I v našich zeměpisných šířkách pak lze doporučit očkování proti žloutence typu A nebo kombinovanou vakcínu i proti žloutence typu B. V poslední době nabývá na významu také očkování proti spalničkám.
V poslední době stále roste výskyt infikovaných klíšťat a také počet lidí, kteří onemocněli tzv. klíšťovou encefalitidou. Nakolik vakcinace dokáže riziko snížit? A jak je tomu například v případě očkování proti chřipce či nákaze meningokokem nebo pneumokokem?
Očkování proti klíšťové encefalitidě je zcela účinné a bezpečné. A přestože většina nákaz u neočkovaných probíhá bezpříznakově či jen jako „viróza“, přechodu do samotného zánětu mozku a mozkových blan nedokážeme nijak předejít ani jej léčit! Jedinou možností je preventivní očkování. Vakcinace proti chřipce sice nemusí nákaze vždy úplně zabránit, ale onemocnění má alespoň mnohem lehčí průběh a snižuje se riziko závažných komplikací, zejména u starších osob a pacientů se závažnějšími chronickými onemocněními. Očkování proti pneumokokům je určeno také hlavně starším věkovým skupinám a významně snižuje riziko onemocnění a úmrtí na těžký zápal plic. Rovněž meningokoková onemocnění jsou známa extrémně rychlým a život ohrožujícím průběhem. Proto je i zde očkování na místě.
Rozšířená vakcinace je doporučována chronicky nemocným pacientům. Jakých chorob se toto doporučení případně týká?
Týká se to nejčastěji osob se závažnějším chronickým kardiovaskulárním nebo plicním onemocněním, diabetiků a pacientů se sníženou funkcí ledvin a jater. Specifickou skupinou jsou osoby s poruchou imunity nejrůznější příčiny včetně pacientů užívajících imunosupresivní léčbu.
Liší se nějak doporučená očkování pro muže a pro ženy?
V zásadě se neliší. U žen/dívek je kladen větší důraz na očkování proti lidským papilomavirům (ke snížení rizika vzniku rakoviny děložního čípku), které je obvykle v režii pediatrů. Ženám ve 3. trimestru gravidity se také doporučuje přeočkování proti černému kašli, pokud neproběhlo již dříve.
Některé typy očkování je v průběhu života třeba opakovat. Jakých vakcín se to týká?
Očkování proti tetanu je nutné obnovovat každých 10 až 15 let, případně každých 10 let u starších pacientů. Spolu s očkováním proti tetanu je vhodné se nechat přeočkovat i proti černému kašli. Chřipka se očkuje každoročně, klíšťová encefalitida v 3-5tiletých intervalech.
Vzhledem k tomu, že planeta je dnes globalizována a v různých koutech světa propukají epidemie různých nakažlivých chorob, jaké typy očkování byste doporučila lidem, kteří často cestují do zahraničí a mohou se potenciálně potkat se zdrojem nějaké nákazy?
Vždy je nutné se zamyslet nad cílovou destinací, délkou i charakterem plánovaného pobytu v zahraničí. Zvláště při cestě do exotičtějších oblastí je nejvhodnější konzultovat možnosti s příslušným očkovacím centrem. Nejčastěji je doporučováno očkování proti žloutence typu A, tyfu či meningokokům, podrobnější doporučení se nastavuje dle plánované cílové destinace.