Skolióza u dětí

Příčin skolióz je řada. Existují skoliózy vrozené, které bývají odhaleny již neonatology v porodnici při pediatrických a eventuelně ortopedických prohlídkách. Jde o skoliózy vysoce rizikové co do zhoršování. Systém tohoto odhalování (depistáže) je léty propracován a troufám si říci, že jsou včas detekovány veškeré pozitivní nálezy i podezření na ně. Příčinou skolióz mohou být také neurologická onemocnění. Proto je zejména v dětském věku kooperace oborů dětská neurologie – ortopedie tak důležitá, v naší zemi, zvláště v některých oblastech, velice dobře funguje. Řada skolióz je tzv. kompenzačních – např. při nestejně dlouhých končetinách. Již odedávna se tradovalo, že při růstu „jedna noha dohání druhou“. To jsou stavy přechodné, s dobrou prognózou. Vídáme však i poruchy aktivity růstových zón dlouhých kostí dolních končetin, to jsou pak diference délek dolních končetin neměnné či s progresí. Existují rozdíly délek po prodělaných úrazech, zánětech kloubních apod. Nejčastější jsou však tzv. idiopatické skoliózy, tedy z neznámé příčiny. Proto se dál budeme věnovat právě jim.

Nejrizikovější skupinu a také nejčetnější tvoří dívky v tzv. pubertálním růstovém spurtu. Otázkou, proč je tomu tak, se ortopedie trvale zabývá, mnohé z faktorů jsou známé, přesto však problém dosud není zcela vyřešen. Nejčastěji postiženy jsou dívky štíhlé, rizika podporují některá stigmata, jako kožní skvrny barvy bílé kávy aj. Tyto a podobné úkazy podporují neurální teorie, mezi hojně diskutované patří možné disproporce růstu páteře a míchy. Uvažovalo se také, zda nejde o podprahové projevy poliomyelitidy u proočkované populace, v současné době však zastánců této teorie ubývá. Zdá se, že záchytů postupujících skolióz je v současné době více než dříve. Musím zdůraznit slovo „zdá se“. Statistické údaje z první poloviny minulého století nejsou žádné. Lze se však opřít o spekulativní srovnání četnosti vědeckých odborných prací zabývajících se tématikou skolióz tehdy a teď. Kloním se tedy k názoru, že jde o problém trvale významný.

Prevencí vrozených vad vůbec (tedy i vrozených skolióz) se zabývá především genetika a pokrok v této vědecké disciplině je evidentní. Pediatři, porodníci a neonatologové provádějí edukaci budoucích matek a těhotných. Vyčleníme-li skoliózy a zohledníme řadu jejich etiologických příčin, jde o preventivní systém jednotlivých oborů (neurologie, pediatrie, psychologie a další). Hovoříme-li však především o nejčastěji se vyskytující skolióze idiopatické, pak nejvýznamnější prevencí je soustavné a cílené vyšetření v jednotlivých věkových kategoriích.

Riziko mnohých pozdě zjištěných skolióz je v tom, že postižené dítě nemá žádné subjektivní příznaky. Skolióza nebolí. Pohled zepředu (třeba do zrcadla) většinou nic neprozradí. Manifestuje se při pohledu zezadu zejména při současném předklonu. Mezi ty, kteří skoliózu zaznamenávají jako první, patří především pečliví rodiče a pediatři. V druhé řadě pak učitelé tělocviku či kamarádky, kamarádi. Ve fázi dospívání je u dívek skolióza také velice významný kosmetický defekt. Páteř se plynule neohýbá, v místě rotace skoliózou rotovaných obratlů postižené segmenty selhávají v dynamické funkci páteře. Stále platí, že za úspěch léčby se považuje zastavení progrese křivky, tedy udržení úhlu nalezeného zakřivení. Neblahým důsledkem je zmenšení obsahu hrudníku s dopadem na tam situované orgány (srdce, plíce).