Riziko vzniku demence je většinou spojeno s věkem, ale existují i jiné příčiny, které mohou
způsobit rozvoj tohoto onemocnění v jakémkoliv věku. S klinickou psycholožkou Programu
Health Plus Mgr. Kateřinou Weigertovou jsme se proto zaměřili na prevenci proti demenci.
Jaké faktory mají na vznik demence či degeneraci mozku vliv?
Existují různé druhy demence. V první řadě tzv. primární demence, mezi něž patří například Huntingtonova, Parkinsonova či Alzheimerova choroba a některé další. Další skupinou jsou vaskulární demence způsobené ischemickými změnami mozkové tkáně, které souvisejí s tím, že se určitá část mozku nedokrvuje. Vznik demence mohou způsobit rovněž některá virová onemocnění, dříve se vyskytovala v souvislosti s neléčeným syfilisem a dnes často ve spojení s terminálním stádiem onemocnění AIDS. K degenerativním změnám mozku mohou samozřejmě vést i traumata hlavy nebo intoxikace alkoholem, drogami a jinými chemickými látkami, kdy může dojít k rozvoji tzv. toxické demence. Často se objevují i smíšené demence, kdy se na mozku se projevují jak změny alzheimerovské, tak ischemické. Výsledný obraz je pak kombinací obou typů demence. Poslední dobou se používá i termín digitální demence zpopularizovaný knihou německého neurologa a psychiatra Manfreda Spitzera. Ta nespadá mezi klasické typy demencí v pravém slova smyslu a z lékařského hlediska tak není vnímána, spíše se jedná o poruchy kognitivních funkcí spojené s nadužíváním digitálních technologií.
Dají se ty termíny – ve smyslu demence a degenerace mozku – používat jako synonymum? Používáte vůbec termín degenerace mozku?
Ne, osobně používám termín demence nebo organické změny mozku. Organickými změnami míním to, že se skutečně mění struktura mozku, ubývá nervových spojení, tenčí se mozková kúra či se zvětšují prostory v mozku na úkor jeho výkonu... Termín demence pochází z latiny a znamená „ubývání mysli, ubývání rozumu“. Degenerace a degenerativní změny znamenají úbytek či ztrátu funkce určitých buněk, v případě mozkových buněk je tento proces většinou způsoben stárnutím. To je nejčastější příčinou demence. Počet pacientů s Alzheimerovou chorobou roste proto, že populace stárne. Mezi stárnutím organismu, degenerativními změnami mozku a vznikem demence je úzká souvislost.
Jak se různé typy demence projevují?
Všechny typy demence se projevují podobně. V první fázi onemocnění jsou mezi jednotlivými typy demencí mírné odlišnosti. Nejčastěji je postižena paměť, zejména ta krátkodobá. Lidé si dlouho pamatují staré vzpomínky, ale bývá narušeno ukládání nových informací. Dlouhodobá paměť zpočátku funguje poměrně dobře, ale postupně degeneruje i ta, což platí pro všechny typy demence. Společně s narušením paměti dochází i k narušení poznávání, pozornosti a řeči, kdy lidem začínají vypadávat slova. U některých typů demence je to velmi častý jev, u jiných méně. Dochází rovněž k vizuálně-prostorovým poruchám, které ve výsledku často vedou k bloudění, kdy se člověku nepropojí jeho vidění a vnímání prostoru a ve známém prostředí se ztratí, protože okolí nepoznává. Kromě toho jsou poruchy, které přímo nesouvisejí s kognitivními procesy, ale jsou spojeny s chováním a prožíváním a fungováním v běžných denních aktivitách. U nemocných také dochází k jakémusi citovému “oploštění”. Často se projevuje i ztráta motivace. Lidé jsou před propuknutím demence poměrně aktivní, ale s postupujícím časem ztrácejí veškerou motivaci, zájem o cokoliv. Mohou být přítomny také závažné psychiatrické poruchy, jako je paranoia, bludná přesvědčení, agrese a podobně.
Když demence tak úzce souvisí se stářím, od jakého věku se riziko zvyšuje?
Dá se říci, že zhruba od 60. roku věku riziko s každým rokem života roste. U téměř poloviny populace ve věku nad 85 let se již projevují nějaké kognitivní změny. Vzniku demence, která má různá stádia, ještě předchází tzv. mírná kognitivní porucha, kdy se již projevují nějaké obtíže, které vnímá i blízké okolí nemocného, ale pacient ještě dokáže dobře fungovat. U lidí nad 85 let už je mírná kognitivní porucha poměrně běžná věc, v pozdějším věku již mohou nastupovat různá stádia demence. Ovšem některé typy demence, například alkoholová, virová či vaskulární se mohou rozvinout kdykoliv. Také po traumatu hlavu může vzniknout demence v jakémkoliv věku. Riziko vzniku demence kromě věku ovlivňují také genetické předpoklady, životní styl a prevence.
Dnešní doba je charakteristická nadužíváním tzv. chytrých technologií. Mnoho lidí nedá chytrý telefon nebo tablet téměř z ruky a zbytek času tráví u počítače nebo televize. Projevuje se tato skutečnost na stavu našich mozků?
Projevuje se to ve dvou oblastech. První spadá do kategorie zdravého životního stylu. Trefná poučka říká, že co je zdravé pro srdce, je zdravé i pro mozek a tím také pro oddálení nástupu demence. Takže ano, budu-li stále sedět u počítače a nebudu se vůbec aktivně hýbat, není to pro moje srdce a můj vaskulární systém dobré a tím pádem to není dobré ani pro můj mozek. Pak je tu druhá oblast, o které se často hovoří v souvislosti s termínem digitální demence. Pravda je, že nadužívání různých chytrých zařízení, tabletů, mobilních telefonů či počítačů má vliv na některé schopnosti, především ve smyslu nesoustředěnosti, respektive roztříštění pozornosti. Tento problém trápí především lidi, kteří často praktikují tzv. multitasking, tedy dělají víc věcí najednou. Jsou u počítače, zároveň telefonují, periferně sledují v nějakém okně sociální síť či televizi... To má samozřejmě vliv na pozornost, ale také na schopnost ukládání informací, což s pozorností úzce souvisí. Specifickou kategorií jsou v tomto ohledu děti, u nichž narušení pozornosti může mít negativní důsledky v rámci učení a rozvíjení poznávacích schopností, což může mít zásadní vliv na celý jejich další život.
Není neobvyklé, že s chytrými telefony a tablety to velmi dobře umí již i velmi malé děti kolem dvou let. Jak se to projevuje na vývoji jejich mozku? Ovlivňuje ho to nějak?
Určitě. Z dlouhodobého hlediska může nadužívání chytrých technologií u malých dětí narušit přirozený vývoj jejich mozku a jeho funkcí. Osobně tvrdím, že dvouletému dítěti tyto chytré technologie do ruky nepatří, a když, tak jen na velmi krátký časový úsek. Je možné se podívat na tabletu na krátkou pohádku, ale zařízení by vždycky měl ovládat rodič. Dítě by se nemělo nikdy nechávat bez kontroly, a to ani v případě školáků na 1. stupni základní školy. Používání chytrých technologií mnohdy vede k pasivitě, protože většina těchto zařízení nabízí pasivní zábavu. U dětí je přitom velmi důležité, aby dostávaly podněty napříč všemi smysly. Digitální technologie fungují na vizuální a sluchové bázi, děti si nic neosahají, aktivně neprozkoumají. Přitom většina poznávacích schopností je rozvíjena tím, že si to dítě prožije, že si něco osahá, očichá, ochutná... Když prstem na tabletu vkládá čtvereček do díry s tvarem čtverečku, není to stejné, jako když to reálně provádí rukama. Aby se dobře naučilo poznávat tvary, musí si je osahat, protože se tím stimulují různé nervové spoje a v mozku se zapojují různé synapse. Další oblastí, která při používání tabletů u dětí strádá, je mluvená řeč. Když se dítě učí nebo si hraje s rodiči, sourozenci nebo jinými dětmi, tak se u toho mluví aktivním jazykem, to počítač nemůže dobře simulovat. Řeč je přitom velmi komplexní funkce a pro lidský život naprosto zásadní. Třetí oblastí, která může být v této souvislosti negativně ovlivněna, je budování sociálních vztahů s rodiči a okolím. Když dá rodič potomkovi do ruky tablet, který pak dítě nepustí z ruky, tak se ve vzájemném vztahu velmi oddalují. Dítě vstupuje do virtuálního světa a ten rodič tam s ním není, nesedí vedle něj, nepovídá si s ním, nenavazuje s ním vztah, to může být v raném věku poměrně devastující. Podle mého názoru také ve starších věkových kategoriích, prepubertě, pubertě či v dospělosti může nadužívání chytrých zařízení způsobit značné potíže. Digitální technologie mohou být dobrý sluha, ale špatný pán.
Je možné mozek nějakým způsobem trénovat a tím oddálit nástup klasické demence?
Ano, trénink mozku se využívá například v rámci terapie u různých duševních chorob, při nichž dochází k poklesu kognitivních schopností. Protože to se netýká jen demence. Mozek je možné trénovat cílenými cvičeními, ale rovněž pomocí každodenních běžných činností. To je doporučováno lidem, kteří přicházejí do kritického věku 60+, aby hodně mluvili, četli, snažili se zapamatovat si to, co je zajímá, a sdíleli to s blízkými, vyprávěli o tom či psali. Tím se trénují komplexní rozumové schopnosti. Člověk si musí něco přečíst, zapamatovat, porozumět textu a ještě to sdělovat dál, tím v podstatě velmi dobře cvičí svůj mozek. U osob, které již mají pokročilejší stádium demence, lze využít cílená cvičení pro trénink kognitivních schopností. Ta se již přesně zaměřují na oblasti, které jsou nějak zasaženy. Může to být třeba jazyková obratnost, schopnost abstrakce a podobně. Tato specifická cvičení se provádějí ve specializovaných odborných centrech.
Můžete poradit nějaká cvičení, která mohou lidé provádět doma?
Ty základní možnosti trénování mozku už jsme si naznačily, to může provádět každý člověk kdykoliv a kdekoliv. Mezi další prospěšné aktivity patří třeba luštění křížovek, řešení sudoku či sledování AZ Kvízu, ale také malé každodenní věci, jako zapamatovat si krátký seznam na nákup, snažit se průběžně sčítat ceny produktů v nákupním košíku a zkusit spočítat, kolik to bude stát, i to pomáhá trénovat mozek... Kdyby měl někdo pocit, že mu tento běžný trénink nestačí, může zajít za odborníkem, který mu poradí individuálně zaměřená cvičení. Důležité je říci, že typy demence spojené s věkem jsou vždy progresivní onemocnění. Lékaři mohou jejich postup zpomalit, ale zcela vyléčit je zatím nelze.
Kdy je na čase s tréninkem mozku začít?
Ke svému mozku se máme chovat dobře už od narození. Na začátku to pro nás mohou udělat rodiče tím, že nás rozvíjejí, uchrání nás od toxických vlivů, jako je alkohol či drogy, ale i tím, že nás chrání před traumatem hlavy. V dospívání je určitě zapotřebí dávat pozor na toxické alkoholové psychózy a právě na úrazy hlavy. Obecně je dobré začít o sebe pečovat už před nástupem seniorního věku. V tom má velmi přínosný vliv setkávání a povídání s přáteli. Řeč je při prevenci proti rozvoji demence skutečně klíčová, protože jde o komplexní psychickou funkci. Prospěšný je i sport či aktivní pohyb, který snižuje riziko vzniku vaskulární demence. Existují i některá farmaka, která mají na mozek podporující účinek, ale jejich použití je vždy potřeba probrat s lékařem.
Po jakém čase začne trénink nést ovoce? A poznáme to?
V případě digitální demence mohou být pozitivní výsledky vidět v krátkém horizontu. Když daný člověk omezí využívání chytrých technologií, přestane dělat multitasking a začne cíleně zaměřovat svoji pozornost, dokáže si vhodně upravit pracovní prostředí a pracovní návyky, tak zřejmě záhy uvidí pozitivní změnu a nárůst produktivity. U osob, které trpí demencí v tom pravém slova smyslu, je to mnohem složitější. Vzhledem k tomu, že se jedná o progredující onemocnění, tak díky správnému tréninku může dojít k pozastavení nebo zpomalení vývoje choroby. Stav nemocných se již nebude příliš zlepšovat, cílem je zachovat co nejdéle funkce které člověk ještě má. Jde hlavně o to, aby kvalita života zůstala co nejvyšší a aby si co nejdéle zachovali svou soběstačnost. U zdravých lidí, kteří si trénují mozek v rámci prevence, jsou výsledky samozřejmě velmi individuální. Kromě zmíněných běžných cvičení mozku je při prevenci proti demenci přínosné dodržovat obecné zásady zdravého životního stylu a určitě si chránit hlavu, protože traumata hlavy jsou velmi devastující a poměrně častá. Kromě toho je užitečné se vyhýbat drogám a nadměrné konzumaci alkoholu či zneužívání farmak, která mohou být spouštěčem toxické demence, protože mají toxický vliv na mozkové buňky. U některých typů demencí má velký vliv genetická zátěž, takže se u lidí mohou projevit i přes sebelepší prevenci. Zároveň je důležité říci, že v testech lépe vycházejí pacienti, kteří měli před nástupem onemocnění premorbidně vyšší intelekt, protože mají tzv. z čeho ubírat. To znamená, že investice do pravidelného tréninku mozku již od mládí se rozhodně vyplatí.