Arcidiecézní charita Praha před 12 lety založila v africkém státě Uganda Českou nemocnici sv. Karla Lwangy, kterou dodnes podporuje. Ve spolupráci s poliklinikou Program Health Plus letos zdejším lékařům předala nový sanitní vůz. Dva čeští studenti medicíny Jan Resler a Ondřej Kráčmar v nemocnici pracovali jako dobrovolníci a popsali, jak sanitka pomůže v okolí Viktoriina jezera zachraňovat lidské životy.
Jako studenti 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze jste nedávno v rámci stáže pracovali v České nemocnici sv. Karla Lwangy v kraji Buikwe v Ugandě. Jak na vás toto zdravotnické zařízení zapůsobilo? Co vás nejvíce zaujalo?
Nemocnice je zařízená velmi prostě a prakticky, aby její údržba byla co nejjednodušší. I tak tu ale se standardním vybavením poskytují velice kvalitní lékařskou péči. Nejvíce nás zaujala úroveň vzdělání ugandských lékařů. Zejména jejich praktické dovednosti ihned po dokončení školy.
O jaké případy se tamní lékaři starají? V jakých oborech nemocnice zajišťuje péči?
Nemocnice má pediatrické, všeobecné, chirurgické a gynekologicko-porodnické oddělení. Chirurgie je vybavena prostorným operačním sálem s anesteziologickým přístrojem, díky tomu jsou lékaři schopni provádět například císařské řezy, břišní operace a podobně. Dále nemocnice disponuje několika ambulancemi, těhotenskou poradnou a HIV + TBC klinikou. Případy jsou různé – například řešení novorozenecké sepse poté, co místní šaman ošetřoval krvácející pupečník dítěte ještěrčími výkaly.
Během vašeho pobytu byl nemocnici dodán nový sanitní vůz, který byl zakoupen díky finančnímu daru pražské polikliniky Program Health Plus. Co z vašeho pohledu nemocnici a jejím pacientům přinese?
Kromě transportu z nedostupných oblastí může řešit také následky značné rozvážnosti až pomalosti místních lidí. Dáme příklad. První porod mrtvého dítěte jsme zažili poté, co rodina matky řešila dlouhé hodiny převoz do nemocnice. Porod nepostupoval. Než obvolali všechny příbuzné, věc prodiskutovali a sehnali od nich auto, uplynulo několik hodin, aniž by vymysleli alternativní transport. Dítě mezitím zemřelo. Rodina přitom bydlela asi půl kilometru od nemocnice. V takových situacích může sanitka zachraňovat životy. Při rychlosti šíření informací mezi lidmi je pravděpodobné, že touto dobou již celé Buikwe ví o sanitě a má i telefonní číslo na zodpovědnou osobu v nemocnici.
V jakých případech je sanitní vůz využíván?
Poprvé vyjel při překladu novorozence do univerzitní nemocnice v Kampale. Rodina dítěte byla noc předtím okradena a zloději použili v ložnici oblíbený chloroform, aby měli klid na práci. Malému začalo kolabovat dýchání a musel být odeslán na umělou ventilaci do hlavního města. Vybavení sanity se využilo naplno, neboť během dvouhodinové cesty bylo nutné dítě monitorovat a připojit na kyslík.
Měli jste příležitost osobně vyjet se sanitkou do terénu, nebo má nemocnice speciální
tým záchranářů? Jak byla sanitka během vašeho pobytu vytížena?
Sanita byla pořízena těsně před koncem našeho pobytu v nemocnici a v akci jsme ji viděli jen několikrát. Zpočátku se ladily parametry jejího užívání, přesné ceny, indikace a obsazení. Na ostrý výjezd se nasazuje personál podle potřeb pacienta. V jednom případě musel vyjet do akce dokonce lékař, dvě sestry, porodní asistentka a samozřejmě řidič.
Podmínky pro lékaře a zdravotnický personál jsou v nemocnici v Africe ve srovnání s českými nemocnicemi jistě velmi omezené. Jak náročné je pečovat o pacienty bez použití nejmodernějších technologií?
Doktoři v Ugandě musí umět spoléhat na své smysly a mnohem hlouběji než my naslouchat svým pacientům. Takto jsme například poprvé viděli klinicky diagnostikovat kryptokokovou meningitidu. Laboratoř pak diagnózu potvrdila. Českým lékařským školám, byť se o to snaží, důraz na klinickou stránku někdy schází, naše medicína je příliš závislá na technice.
Jaké přístroje nebo prostředky jste tam při práci s pacienty nejvíce postrádali? Jaké běžně dostupné technologie by pomohly zlepšit úroveň tamní lékařské péče?
Na prvním místě CPAP machine pro nezralé novorozence. Těch je zde hodně, protože nízká úroveň hygieny vede k mnoha infekcím urogenitálního traktu a k předčasným porodům. Na jeho pořízení teď chceme zapracovat. V několika případech také EKG, ale vzhledem k tomu, že černoši příliš netrpí aterosklerózou, nepatří tento přístroj k tomu úplně nejnutnějšímu v ugandské nemocnici. Nám osobně pak velmi chybělo chlazení s pípou.
Je nějaký případ pacienta, který vám zvlášť utkvěl v paměti?
Mnoho. Šestiprsté dítě, jehož máma Súdánka věřila, že je duch. Císařský řez u pacientky ochrnulé od pasu dolů. Nebo tzv. špagetové monstrum – jedné naší bílé kolegyni se musel resekovat nehet, protože si pod něj při umývání nádobí vrazila špagetu.
Jak tamní obyvatelstvo vnímá činnost České nemocnice sv. Karla Lwangy?
Uganďané tvrdí o Buikwe, že je to kraj lidojedů, a někdy se na místní dívají jako na občany druhé kategorie. Také proto tady lidé práci muzungů (tzn. bělochů) v nemocnici vítají a jsou hrdí na to, co pro ně zde vybudovali.
Chystáte se v budoucnu opět vyjet a zúčastnit se další stáže v nemocnici v Africe?
Ondra začal po další africké stáži pokukovat zhruba dva týdny poté, co jsme se vrátili. Takže asi ano.
Děkujeme za rozhovor.
